My Body, My Rules

Ahoj!

Úvody mě vůbec nejdou a tak jdem rovnou na tématický článek na téma tělo. A začnem pěkně od podlahy. Bude to dlouhý, myslím a nebo budu šikovná a shrnu to jednoduše, ikdyž to si nemyslím. Chci tu prostě napsat všechno. I o lidech zainteresovaných ( to je slovo, co ? ) A bez cenzury. :-) Chci se tady z toho vypsat, ať pak na Instáči nedávám až moc dlouhé ( na Instagram dlouhé) příspěvky, který stejně nikdy neřeknou TO, co se tady chystám napsat, sepsat.

Hooray! Jdeme na to! Ještě bych si teda s dovolením zašla do večerky pro láhev červeného ( Jo, když piju sama, tak je to červené. Mám ho stejně nejradši ;-) )

Tak teďka jste měli čekat tak 20 minut. Jsem zpátky, zapaluji vonnou tyčinku Opium, víno nalité a jde se na to! Jen mi držte palce, ať ho nevyliju na klávesnici. ( zase )

MY BODY, MY RULES

Když jsem se narodila, ( Jo, až takhle od podlahy :D ) Tak jsem byla celkem buclatý mimčo. Prostě nebyla jsem nějaký nedochůdče haha. Vážila jsem 3,15 kg (  3:15 zemřeš ha! ) Pak jsem nějak rostla a byla jsem krásná hubená holčička. Nic negativního jsem moc neslýchala, prostě jsem si tak byla a neměla jsem s ničím problém, vše jsem snědla, nic mi nebylo, když nepočítám nějakou tu chřipajznu atd. Měla jsem hodně energie a i dobře běhala, to i do teďka,a moje tělo mi vyhovovalo takový, jaký bylo. Nějak jsem o tom tehdy nepřemýšlela. Každy jsme byl nějaký.

ZÁKLADKA 

Pak přišla základka. No a takový ten věk, kdy už nejste uplně ta malá a já začala slyšet z každé strany, že teda na mě je něco špatně. Podotýkám, že jsem byla celkem ještě malá holka, kdy se na mě sesypalo takové lidské tornádo, ikdyž všichni viděli, že jím, že jsem zdravá! Jednoho dne jsem přišla do třídy (bylo to na 1. stupni. 2. maximálně 3. třída) a holky se se mnou nebavily. Ani jedna. Už tehdy jsem pochopila co to znamená "chovat se jak ovce" , ale to nevadí, byly to malé ovlivnitelné hlavičky se zájmem zapadnout atd.. malé děcka, co se chytnou většiny a nebo čehokoliv, co je nějak zaujme, kdo ví :D. Byla jsem teda sama. A zase jsem nechápala. Na obědě si pamatuju, že si ke mě přisedly. A pamatuju si to. Každou z nich. Čau holky! 

Řekly mi, taky vím která, ale tohle vynecháme, psala jsem, že budu konkrétní a drsná, ale jak říkám, byly to ještě malé hlavinky nerozumné a normálně spolu kamarádíme. :-)

No a řekly mi, že když to jídlo célé sním, tak se mnou budou zase kamarádit. Já to samozřejmě snědla žejo, byl to můj oběd.. :D. Noa pak z nich nějak vypadlo, že to dělaly, protože mě chtějí pomoct. No nevěděla jsem s čím pomoct. Žejo. Jenom teda chci říct, že po letech se spíš divily, kolik toho sním a taky jsem nebyla žádná vybíravka! Vím, že kolikrát tam děcka v jídelně ohrnovali nosy, spolužačky si nedávaly omáčky, další nejedla čočku, tak za s to a tam to. Někdo vracel jídlo skoro celé! Já byla za jídlo vždycky ráda a vděčná.

Na druhém stupni si snad jen pamatuju, že měla na mě kecy učitelka těláku. Ale byla natolik taktní, že mi nic do očí neřekla, akorát si zavolala bokem Elišku a té se zeptala, jestli náhodou - nevím co, nějaké obkliky - prostě jestli nejsem anorektička, no. Eliška jí samozřejmě řekla, že takhle jsem už od mala, že normálně jím, ( v té době i víc jak ona a to mezi námi rozdíl byl) učitelka to dál neřešila a bylo to. K tématu paní učitelky se ještě dostanu na střední škole. 

DOKTORKA

Tak, to byla děvčátka a teď doktorka. Ač viděla, že jsem v pořádku, tak se jí nezdála moje váha. Tady klidně konkrétní budu, Ač to bude něco říkat jen lidem z Blanska <3. Byla to tehdy Stejskalová. A poslala mě do ozdravovny do Vrchlabí. Myslím, že to bylo v 1. třídě. Nevím, ale asi jo, podle toho, kdy se děti učí psát? Možná se ptám blbě, ale jak jsem ze školy už tak dlouho, tak fakt nevím. :D Protože si pamatuju, že mi dopisy domů pomáhala psát nějaká starší holka. Jo a tam jsem taky poprvé viděla Addamsovu rodinu :-) ! Potají :D Super zážitek! Byla jsem tam na měsíc a celé to probrečela. Nebyla jsem zvyklá být někde uplně sama, bez rodičů a ségry tak dlouho. Na pokoji jsem byla s holkama, které byly fajn a skamarádila jsem se tam, to jo. A taky si vzpomínám, že až poslední noc jsem spala klidně. Bez pláče. Proč to píšu... Paní úžasná doktorka zapoměla na jeden ( nejdůležitější) faktor a to je psychika! Protože ikdyž jsem tam jedla co mi dali, tak jsem tam zhubla 2 kila! Well done!  Jasně, protože tak malé děcko kdesi samotný s cizíma lidma jistě nabere...Navíc jsme tam i po večerech plánovaly s ostatníma holkama útěk. No co už. Jedem dál...

Pak mě paní Dr. Stejskalová poslala na testy štítné žlázy. Byla jsem v té době už větší. Dávno na druhém stupni. Prostě : Takhle to nenechám! Ona takhle hubená být nemůže!! Jen tak!! :D No. Tak jsem si tam nacupitala. Vzali mě pár odběrů, jinak mě odběry krve vůbec nevadí, Eliška třeba při tom omdlévá a někdo se na to třeba nemůže vůbec dívat. No a zas jsem odbočila, proto ty mé články jsou tak dlouhé. Pak teda přišli výsledky a voilá! Nastoupila jsem tam k nim do ordinace. A ta Doktorka z té ordinace - nevím co to bylo, prostě ohledně té štítné žlázy, nemyslím teďta Dr. Stejskalovou. Tak ta paní doktorka mi řekla: Že si mě tu nechají jako řádný příklad! Já nemohla věřit vlastním uším! Jako lidi, mě se chtělo plakat opravdu. Za ty kecy a roky, co jsem slyšela, že jsem jakkoliv špatná mi někdo, no jak někdo, odborník - moje krev, moje tělo mi potvrdilo, že jsem zdravá!  Ukazovali mi výsledky - byli to výsledky živin v těle. Už v té době jsem věděla, že podviživená může být i -macanda s 70 či 80 kg a já měla drazí,milí živin na rozdávání! Sama ta paní doktorka, které jsem tam řekla, jak na mě každej teda útočía že se mám asi cítit blbě, mi řekla, ale vy máte krásnou postavu! Vždyť je to pěkný, štíhlá holka... Daleko víc prsblémů mají ty macatější ( takové ty "maminy" ) Souhlas. Odcházela jsem tak šťasná a "rozumujícím" lidem kolem mě konečně tak nějak sklaplo. :-)

PO ZÁKLADCE A 1. PŘÍTEL

Po základce začali prázdniny a nástup na střední! Začaly jsme s holkama pít a chodit na čochy ( kámo, jestli to neznáš, tak prostě na párty, já nevim jak to jinak vysvětlit, :D )

Noa našla jsem si kluka. O něm tu psát nemusím. Ale o jeho babičce konkrétně :D Tak. Už jsme spolu byli nějakou dobu. Jestli rok/dva. To nevím. A byli jsme na oslavě. Jo a jinak já mám ráda oslavy a svatby. Kvůli dortům zákuskům. V té době jsem ještě k tomu ujížděla na brambůrkách jo, takže umíte si to představit. Já tam sedím, jako jediná tam okupuju misku s brambůrkama ( zas závorka no, já vím, ale jako.. někdy mi přijde, že na těch oslavách jsou ty bramburky daný jenom na ozdobu :D ) No, tak já je jedla jo, prosimvás a měla jsem ještě na talířku dva zákusky a taky jsem je jedla - teda zatím jen ten jeden. a tak já se tam tak spokojeně cpu a kdopak se to neozval. 

Kurňa a teď mám okno, co mi to přesně řekla... No ozvala se ta babička jeho a jo a řekla mi  : "Ty si nějak moc hubená" A já na to ( s narvanou pusou žrádla) : " Jo, děkuju." a ona uplně na všechny tam : " Ona mi za toještě děkuje..." Byla z toho asi vyjevená, nebo já nevím, ale lidi, já jsem třeba hubená ráda, tak... :D No a dál jsemji neposlouchala. Protože říkala: " No já jenom, aby si nechytla tu nemoc škaredou" ( Víte, myslela tím anorexii, abych ji - nechytla - A teda, nevim no, já jsem problém s papaním neměla a sama sobě jsem se líbila. A Anorexii nechytnete) Tak. No dobře, tak jsem možná udělala nějaký ten povzdech a nebo ehem - takové to souhlasné, ale ironické, snad to chápete. A dál si hladila kočku. Pak teda Miloš ( ten můj kluk tehdy) mi řekl : " Poslouchej babičku co ti říká!"

Cha Chaa! Jakože fakt gól přátelé!

Achjo, to bude dlouhý, no jedem dál. Možná se ale trošičku vrátím, takže to nebude tak chronologické. 

RODIČE / RODINA

Tady to taky nebylo vždycky roztomilý. hehe

Ač maminka tak nějak chápala, že jsem hubená tak nějak od přírody ( děkuju přírodo), tak mě kolikrát do jídla nutila, bylo to prostě tím, že jsem byla hubenější než asi bylo přípustné, nebo co já vím, neměla jsem faldy, břicho se mi nekrčilo, když jsem si sedla ( to mi taky nedělá do teď) No musím se tu trošku vychválit  Tyjo, to bude narcisistní článek! 

Co se teda týče rodiny. Takhle. Když vás někdo nutí do jídla. A vy nemáte hlad, nebo nechcete už z principu, že je vám to nucený! Příklad - Chceme toho, který o nás třeba až takový zájem nemá, než toho, kdo vám každej den vypisuje : Ahoj a jak se máš ... Rozumíte. 

A tak se mi, ač nechtěně i jídlo zhnusilo, bylo to období, kdy jsem slyšela pořád kolem sebe - jez, musíš jez a takhle nepřibereš a musíš přibrat. Do teď netuším, proč "musím" přibrat a nebo proč mám chtít přibrat... cítím se normálně, já s tímhle tělem žiju prostě už 25 let a je suprový a líbí se mi hodně. ! :D

Takže ve mě pak okolí, rodina vypěstovala trošku takovou nenávist k jídlu. Ne já sama, ale okolí. Je to něco jako, když nejste naštvaní, ale ten druhej se vás stále ptá: " Proč seš naštvanej" Tak pak prostě naštvanej seš. To je stejný, jako když já jedla, hlad jsem neměla, ale někdo na mě pořád : Jez! Tak jako pardon, ale to už se vám zprotivý! Já beru jídlo jako samozřejmost. Mám hlad, najím se, ale nezabývám se tím a nechci se tím zabývat 24 hodin denně! To nejde ! A prostě, když vám to pořád někdo dává do hlavy, rádi si dáte prostě pohov. Jste tím.. přesycení...

 Byla jsem u babičky a dostala jsem oběd, snědla jsem ho celej, protože mě chutnal žejo a nezacpal mě do prasknutí a tak jsem ho prostě snědla celej no, normální :D a babička mě za to chválila a říkala to mamce. Já tam jenom seděla s otazníkem nad hlavou a nechala jsem je v tom jejich malém vítězství. Já nevím... Vážila jsem pořád stejně, cítila jsem se dobře... A i přesto bylo pořád něco špatně. Nenechali mě jen tak být. Cítila jsem se jakobych nezapadala do toho obrazu společnosti. Kamkoliv jsem přišla, tak mi lidi, které jsem sotva třeba znala a nevypadali nikdy nějak dobře, ale to je jedno teď jo, já jenom, že spokojená ženská mi to nikdy neřekla, nic takového. Ale dobrý, ale prostě že lidi se do mě klidně strefovali. A já jsem si nedokázala ani představit, že přijdu za někým tlustým a začnu mu nadávat : " Hej, nejsi nějaká tlustá tyjo? Nežer ne? " Tak. Takhle jsem si připadala. Protože když se mi někdo zeptal takhle blbě na moji postavu, ale s tím, že je hubená, tak  mi to přesně takhle řekl na " plnou hubu" přede všema a nebylo mu to doprdele ( už jsem nasrana ) blbý! Já bych tohle nikdy žádné holce neřekla! Hej máš tlustou prdel, Jsi tlustej hobit, Klepou se ti tady ruce, kde máš pas? Proč jsi tak vyžraná? Nežer jsi jako prase. 

Dokážete si to představit ? Ne ? Drsný co? No ale já se cítila podobně. 

Píšu to tady do sekce " RODINA" Nějak jsem se rozvášnila a nasrala. ( Jo, bude to tady sprostý, protože když už napíšu sprostý slovo, tak si za ním stojím a nemusím tam cpát hvězdičky. Jdu si dolejt.) 

Dolila jsem si a pokračujeme 

Maminka moje mi před pár lety dala radu: " Tak když ti takhle někdo zase řekně něco k tomu, že jsi nějaká hubená atd a bude na tebe takhle útočit, tak jim normálně řekni: Za to vy jste pěkně tlustá!" xD Věřte nebo ne, ale já už jsem v takovém módu, že to řeknu komukoliv. A maminka měla pravdu. Jak ty na mě, tak já na tebe. Ať je to učitelka, velevážená stará paní, něčí úžasná babička, tchýně, učitelka a nebo doktorka - ikdyž tedka mám super, k tomu se vrátím, tak jim to napalte do ksichtu, jak to oni udělali vám a když budou remcat, tak jim na to odpovězte: To je přijemný, co ?

Pomaličky se blížíme do finále! Do dáš!

A teď nevim co jsem chtěla :D

2. PŘÍTEL A PRO ZMĚNU JEHO BABIČKA :D

Maj Gáád ještě to tady bude něco jako : Lucčini kluci a jejich rodina xD No jo, ale píšu všechno, všechno, co jsem si zapamatovala. Takže co a ať si to klidně přečte 

Takže jednou jsme se takhle vydali s tím přítelem Michalem k jeho babičce z taťkové strany ( hodně konkrétní ;-) :D ) a pomáhali jsme jí na zahrádce. Což já miluju, neberu to jako práci, což asi většina lidí, krom taky mojí mamky, to jako práci bere, no já to mám moc ráda :-) i na cizí zahrádce. :-) a když můžu pomoct a je za mnou ta práce vidět. tak. 

Pak teda po práci jsme si šli sednou a dostali jsme pohár. Dole byli piškoty a pak ovoce a asi nějaký tvaroh či šlehačka. Já jsem samozřejmě pochválila  a poděkovala za jídlo. ( Kdo mě zná, tak ví, že jsem vždycky vděčná za všechno, za to, že mě někdo udělá čaj, pohostí mě čímkoliv i sklenicí vody a nedej bože obědem! Jsem ráda, že nemusím vařit, jídlo vždycky pochválím, protože vím, že to není samozřejmost a ocením to, že mi někdo ten oběd udělá a stráví nad tím čas a vždycky pochválím, že je dobrej, protože to je důležitý prostě, ale to pozná jenom ten, kdo vaří. :-)). Ale fakt to té hostitelce pomůže, není to jen tak a prázdná fráze :-).

No a tak byl přede mnou ten pohár a já se snažila dostat lžičkou na ten piškot, který byl na spodku.

A ta babička jeho si mě furt jaksi prohlížela ( asi jsem mimozemšťan, že ? ) A asi se jí zdálo, že se v tom rejpu, ale já neměla takovej ten "rejpavej" ksicht ala : To nebudu jíst. Chápete, že ? Normálně jsem se do toho pustila :D a vona : " Neboj, po tom nepřibereš" jakože What ? :D A prostě řekla to tak nějak hnusně. Jo, takže nějaká moje pomoc tam,slušné chování a já nevím co všchno, mohla jsem se klidně posrat - bez prominutí  a prostě ne! Kdybych byla víc trošku " při těle" nebo "krev a mlíko" A nebo "dobře stavěná" A já nevím ještě jak se těm tlustejm ještě říká, tak bych byla úžasná  ale hovno, je hubená, tak je nepřítel, že jo :D Tím bych to uzavřela, jeho mamka s tatkem a ani on myslím mě nic neřekli a bylo to ok. .... Ty babičky... achjo :D

PAŇČELKY

Tady to už bude rychlost. To byla ta jedna z té základky, ale. Já jim to nemám za zlé, když jsou taktní, to zase je v pořádku. Protože nějaké holky opravdu nemocné jsou, ale anorektička prostě vypadá jinak. Na anorexii může zemřít už zmiňovaná 60ti kilová nebo i víc kilová slečinka. Někdy i bývají takové holky víc podvyživené než ty štíhlé. Protože tuk neznamená hned zdravé tělo, to je blbost. 

A anorektička, holka, která nejí, je výrazně podvyživená, tak ta nemá energii, pak třeba ztrácí kamarády, je tak nějak jiná a "mimo" prostě... jde to poznat. Pro toho, kdo má oči otevřené a o té nemoci něco ví a nemyslí si, že : Když si hubená, tak to můžeš chytit ! :D 

Takže je tu střední škola a my s děvčátky se procházíme po chodbě naší menší školy a čeká nás hodina angličtiny. Kecáme a jdem do třídy. Za námi jde naše učitelka, ted už nevím, jak se jmenovala, ale klidně bych to tu napsala ;-) :D no a zazvoní a učitelka dojde do třídy. Já si chystám věci a vybaluju ájinu z tašky a ona : ( Před celou třídou) - Už nevím, jak mě oslovila... ale řekla : " Na chodbě jsme si s paní učitelkou Nevímužjakou všimly, že jsi nějaká hubená..." A to víte: Nasranej Luciprd - ( Já :D ) jsem na ni vystartovala: " NE! NEJSEM ANOREKTIČKA!" A práskla jsem učebnicí Ájiny na lavici :D :D . A já nevím no, něco asi zamumlala a sklaplo jí.

Tak a teď si to vezmeme, jak by to bylo naopak s tlustou holčinou- " No třeba - Pavlínko - my jsme si s paní učitelkou Úžasňákovou všimly, že jsi strašně vyžraná..." :D Chápete tu nevychovanost? Slyšíte to v tom,  když vám dám teda ten tlustý příklad?

A NA ZÁVĚR...

Je to útok na vaše tělo. Nic víc, nic míň. A co jako... Mějte se rádi! Nenechte si do toho kecat, ať je to kdokoliv a kecá vám do čehokoliv! Hlavně si to nenechte líbit a pošlete mu to, co k vám vyslal, zpátky. Bylo to nevhodné? Řekněte mu to a klidně přede všema a vpalte mu to do ksichtu, No a co... Mějte se rádi. Sami sebe. To je klíč ke všemu  a nepíšu to tady jako nějaký okopírovaný klišé z motivačních obrázků. Ale někdy je to dobrý těm lidem sklapnout hubu, ať je to kdo chce, jak jsem psala. :-) Už jsem pomohla kde komu, když měl s někým nebo s něčím problém. Už jsem tak trochu tímhle proškolená no. Taky jsem střelec, takže oheň :D Dokážu i dost vybuchnout, ale vůbec byste to do mě neřekli. Zdání klame. Ale vždycky se snažím být zdvořilá, milá, tak to má být a snažím se k druhým chovat co nejlíp. No pak nechápu to jejich chování, ale to není moje věc, jen se jim to snažím vrátit, že takhle ale teda neee ;-) 

poslední ještě mě napadá jedna storka: S kamoškou Romčou o barák pod náma jsme chodily pravidelně ven, teda celá naše rodina. Já, rodiče, segra a ona, rodiče, segra. Pamatuju si to z vyprávění od mamky a taky trochu sama. Že se taky do mě často a drsně strefovala, když jsem byla menší a pak později možná taky a byla to zrovna ona, která se svoji postavou spokojená nebyla. Před asi rokem nebo dvěma jsem ji potkala a byla hubená! Tak jsem ji dohonila a dali jsme se do řeči. Byla se sebou celé ty roky nespokojená a teďka po tvrdé dřině a píli zhubla a sluší jí to! :-) Já jen, že takové ty kecy mají vždycky lidi nespokojení sami se sebou, tak jim to klidně řeknite do obličeje, že víte, proč vám to říká a řeknite jim vše, co si o nich myslíte, je to lepší, než pomlouvání za rohem, to mi věřte. Ať si to taky uvědomí. :-)

Pak takové holky jsou na facebooku ve skupinách - hubneme a Jillian Michaels a ve skupinkách s dietama a já nevím co. :-) Pak chvilku něco cvičí, všichni to ví a tak se jim na ten rotoped, nebo Orbitrek nebo co :D práší. Mě je do toho buřt. Kámošky mám různé váhové kategorie. Mě to na lidech nezajímá, jak vypadají, ale jak se chovají :-) 

A to je vše! Juchůů! Kdo došel až sem, tak tomu moc děkuju, že tě to vůec zajímalo a doufám, že sis z toho taky něco vzal/vzala a známe se o to teďka ještě líp 

Mám Vás ráda lidi a nenechte se nikým schazovat. Je to maximálně jenom ubožák a nezapomeňte mu to říct a já končím... Další článek bude nějaká oddechovka nějakej TAG nebo cokoliv... 

Ahoooj :-))

Dakota Addams :-)

A na úplný závěr? Někde na fabebooku a možná i někde jinde jsem se dočetla : 

Snem každé ženy je jíst na co příjdeš a nepřibrat ! :D V tom případě žiju Váš sen dámy ;-) :D 

papa Dakoťák